příliš pevné přesvědčení

příliš pevné přesvědčení

v některých regionech bývají Romové nadále posíláni do méně náročných škol

28. března 2017 Jindřich Štreit

PODOBNĚ jako řada dalších etnických menšin po celém světě, i Romové měli do konce dvacátého století horší školní záznamy: méně dětí zapsaných do školek, více absencí ve škole, hojnější opakování ročníku a častější nedokončení základního vzdělání. Mnohým to stačí, aby dospěli k závěru, že romské děti jsou nevzdělavatelné.

Diletantství se ale přenáší prostředím, ne krví. Jinak by se rozdíly mezi etnickými skupinami těžko mohly měnit v čase. Skóre černých amerických studentů ve čtení a matematice se zlepšuje rychleji než skóre mladých bělochů již od sedmdesátých let minulého století.1 A výsledky romských žáků v současném Finsku se téměř neliší od žáků neromských.2 Přitom ještě v roce 2000 90 % ředitelů finských škol nebylo zcela spokojeno s tím, co romští studenti dokážou v teoretických předmětech.

Co stálo za horší výkonností Romů? Jak finští, tak čeští učitelé mluví o slabší motivaci se učit nebo nižší prioritě, kterou vzdělání přikládá rodina. Pak je tu rozdíl. Zatímco ve Finsku, kde se výsledky Romů zlepšují, učitelé dále viní studijní návyky, čeští učitelé častěji hovoří o studijních poruchách nebo prosté neschopnosti.3

Jasné je, že počet romských žáků navštěvujících praktické třídy je neúměrný. Podle posledních čísel Romové tvoří kolem 30 % z tamních studentů.4 Většina z nich v minulosti dostala diagnózu Lehké mentální postižení (LMP). Jisté je i to, že s diagnostikou LMP byl alespoň donedávna v Česku problém: během posledního desetiletí počet takto diagnostikovaných žáků klesl o polovinu (viz graf). Tak náhlý úbytek se s touto diagnózou neslučuje.

Jak přesně se tedy diagnóza, která se v diagnostických manuálech uvádí pod kódem F70, tvoří? Vyšetření se skládá z testu obecné inteligence a množství nástrojů posuzujících mimo jiné rodinné podmínky a vzdělávací předpoklady. K prognóze přispívá také konzultace s učitelem žáka a speciálním pedagogem.

Za velkým počtem diagnóz v minulosti zřejmě stálo to, že psychologové do běžného mentálního postižení zahrnovali i jeho sociálně podmíněnou, zdánlivou verzi (v minulosti se jí říkalo pseudooligofrenie). A ke snížení přispěla i přísnější metodika diagnostiky těch dětí, které jsou mentálně postižené téměř, ale ne úplně (děti v takzvaném hraničním pásmu). Prudký pokles souvisel s tlakem, který způsobil verdikt Evropského soudu pro lidská práva v případu D. H. a ostatní proti České republice. Mnozí ředitelé speciálních škol a poradenských zařízení rozsudek po deseti letech stále vnímají jako křivdu.5

Dnes je výskyt lehkého mentálního postižení v Česku blízko celosvětovému průměru. Odhady Odlišnosti ale napovídají, že to tak není ve všech regionech (viz graf). Jisté je, že porozumění mentálnímu postižení není všude stejně rigorózní. Když se náš korespondent ptal jedné vedoucí pedagogicko-psychologické poradny na neobvyklý nárůst klientů diagnostikovaných v její oblasti, instinktivně vinila „invazi přistěhovalců“.

Kořeny setrvalého většího zastoupení Romů ve speciálních školách ale neleží jednoduše v diagnostické odchylce. Jak dříve ukázal Jan Klusáček z České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání, existuje statisticky významná závislost mezi výskytem mentálního postižení a kapacitou zvláštních škol (viz graf)6. Samotný graf neukazuje, zda je souvislost příčinná, neřku-li směr případné příčinnosti. Existuje ale několik přetrvávajících jevů, které souvislost částečně vysvětlují.

První z nich Odlišnosti potvrdili čtyři vysoce postavení odborníci ze severočeského kraje: Některé speciální školy aktivně nabírají romské žáky z takzvaných sociálně vyloučených lokalit. Zaměstnanci těchto škol budoucí žáky vytipují podle sourozenců a příbuzných, kteří školu navštěvovali před nimi. Také navštěvují ubytovny, kde chudí Romové často bydlí. Jedna ředitelka, která se náboru věnuje, věří, že to dělá v zájmu žáků: „aspoň se tady na ně nedívají skrz prsty“.

Dalším jevem, který může přispívat k nadměrnému zastoupení Romů ve speciálních třídách, je přetrvávající otevírání přípravných tříd na speciálních školách. Tři vysoce postavení odborníci potvrdili Odlišnosti, že při vycházení žáků z těchto tříd někteří ředitelé speciálních škol předpokládají diagnózu mentálního postižení a hudrují na rozhodnutí diagnostikujících psychologů, kteří si všímají možné příčiny v sociálním znevýhodnění. V několika školách se tak letos zřejmě stalo, že když žáci z přípravných tříd nedostali diagnózu lehkého mentálního postižení, ředitelé na jejich škole vytvořili třídy vzdělávané podle běžného programu, kam žáky z přípravné třídy přelili. Nakonec, rodiče si o to řekli.

Ředitelé, kteří podobné praktiky uplatňují, věří, že jednají v zájmu žáků. To může být ošidné. Data z Roma Survey 2011 (viz zde) naznačují, že úspěch na speciální škole v reálném životě znamená dvakrát nižší šanci na pracovní uplatnění než úspěch na běžné škole. A pokud v ranném věku dítěte existují pochybnosti o tom, zda je žák mentálně postižený, nebo jen sociálně znevýhodněný, ale přesto od první třídy navštěvuje méně náročnou školu, s časem se snižuje pravděpodobnost, že by bylo odhaleno, že jeho možnosti byly vyšší.

Praxe umisťování Romů do škol pro mentálně postižené začala v Československu v roce 1945. Její pozůstatky nezmizí otočením dlaně. Ve středoevropských společnostech velké množství lidí nechce, aby se jejich děti vzdělávali ve třídách společně s Romy (na Slovensku je to téměř 40 %). Romští žáci z takzvaných sociálně vyloučených lokalit zpravidla potřebují zvláštní pozornost. Taková skladba okolností někde vytváří tlak pokračovat v zajetých kolejích. Pokud ale existuje podezření na sociální původ duševní neohrabanosti prvňáků, je lepší ho přecenit než podcenit.

K přehledu přispělo osm ředitelek a ředitelů speciálních škol a čtyři stávající i bývalí vedoucí pedagogicko-psychologických poraden. Rádi byste znali přesná data z vašeho regionu? Napište si o ně na data@odlisnost.cz.

Zobrazit zdroje

1 JENCKS, C. – PHILIPS, M. (1998) The black-white test scope gap: Why it persists and what can be done. The Brookings Review 16 (2).

2 RAJALA. S. et al. (2011) Romanioppilaiden Perusopetuksen Tilannekatsaus 2010-2011 ja Toimenpide-Ehdotukset. Raportit ja selvitykset (26).

3 See e.g. RAJALA. S. – BLOMERUS, S. (2011) Katsaus Aikuisten Romanien Koulutustaustoihin. Raportit ja selvitykset (26).

4 Viz níže, aktuálnost čísel potvrdilo Odlišnosti šest ředitelů speciálních škol. Podíl Romů v programech pro žáky s LMP: MŠMT (2016) Zpráva ze zjišťování kvalifikovaných odhadů počtu romských žáků v základních školách ve školním roce 2016/17. Viz také ČOI (2015) Tematická zpráva ČOI o Romech vzdělávaných podle RVP ZV LMP.
2015. Ulrich Bunjes is quoted, with data source itself unknown: „Although the total number of pupils (Roma and non-Roma) in special schools or classes has dropped, year-on-year, from 17,755 in 2008 to 10,695 in 2014, the proportion of Roma pupils in such institutions increased from 28.2% (previous year) to 32.4% (school year 2014/2015).“ Czech republic concern over roma school seperatopm here.
2012. Ombudsman Varvařovský: „Do výzkumu pracovníci kanceláře ombudsmana vybrali 67 škol. V čase návštěvy výzkumníků bylo ve školách přítomno 2 801 žáků, 908 z nich bylo romského původu. Podle odhadů třídních učitelů je procento ještě vyšší.“ Zde (32% ve zvláštních školách; n=2801)
Od roku 2012 se snížil celkový počet žáků ve speciálních třídách o 9%.
2009. Česká školní inspekce (poslední data o Romech obecně ve speciálních školách z let 2009/2010): ze [zřejmě náhodně vybraných] 16 tisíc dětí v praktických školách tvoří romské čtyři pětiny. Skoro třetina dětí se přitom do praktických škol dostala, aniž by trpěla jakoukoli formou mentálního postižení

5 Viz např. KOZELKA, P. (2016) Evropští soudci: Česko bylo potrestáno vlastně za to, že se snažilo vzdělávat Romy, Právo 21.3.

6 KLUSÁČEK, J. (2015) Sociální vyloučení, lehké mentální postižení, základní školy praktické. SPIV.