jeden známý verš

jeden známý verš

místo připisování viny za domácí násilí Koránu by ho Češi mohli přeložit pořádně a přestat předstírat, že násilí na ženách je charakteristické pro muslimy

2. května 2017 | Brno a Erbil, Irák | dlouhé čtení


Ms Saffaa

MUŽI, kteří zneužívají ženy, svalují vinu za své chování na kdeco. Jsou-li patriarchálními muslimy, mají podivnou výmluvu navíc: verš 34 ze súry 4 Ženy. Mnozí politici v západních zemích věří, že tento verš skutečně schvaluje násilí na ženách. To není zrovna přesné, natož nápomocné.

Podle modelů Světové zdravotnické organizace založených na 140 studiích z let 1983–2010 každou třetí ženu v severní Africe a na Středním východě během života napadne nebo sexuálně zneužije jejich partner. To je víc než v Evropě, kde je tak poznamenána jedna ze čtyř žen (viz graf).1

Krajně pravicoví aktivisté a nostalgičtí politici se obávají, že koránský verš 4:34 je hlavní zdroj nebezpečí, kterému ženy čelí.2 Taková představa je nerealistická.

Průzkumy mezi desetitisíci žen po celém světě ukazují, že násilí na ženách je častější v oblastech, kde je vysoká nerovnoprávnost mezi pohlavími a společenské normy připouští použití násilí ve sporech.3 Takové rysy nejsou vlastní jen muslimským zemím. V Rusku byl například v lednu 2017 přijat zákon, který dekriminalizoval jednorázové zbití manželky, nevyžadují-li její zranění pobyt v nemocnici.4 Zákon prosadili zástupci pravoslavné křesťanské církve, kteří argumentovali, že zasahování státu do rodinných záležitostí je západní liberální šlichta.5

Ať už v převážně křesťanské Americe, Jižní Africe nebo v převážně muslimském Iránu, domácí násilí častěji zažívají ženy s nízkými příjmy a bez vyššího vzdělání.6 Zvlášť pro zabránění jeho opakování je rozhodující přítomnost podpůrných institucí. Ve vesnických oblastech muslimské Bangladéše se ženy zdráhají řešit domácí násilí skrze dostupné orgány smírčího řízení, protože tamní soudci jsou známí úplatností a příklonem ke zpravidla majetnějším manželům.7 Cizinky muslimského vyznání žijící v Česku zase při úvahách o nahlášení domácího násilí spíše než koránské verše trápí obavy, zda jim okolí uvěří a zda nahlášení domácího násilí nebude mít špatný vliv na případné azylové řízení, říká Jana Levová, ředitelka brněnského intervenčního centra Spondea.

Na verš 4:34 se nicméně někdy pachatelé i oběti násilí, policisté a právní i zdravotničtí pracovníci v muslimských zemích více nebo méně vágně odkazují, když domácí násilí obhajují.8 Takové případy byly zaznamenány i v přistěhovaleckých komunitách v severní Americe.9 V Německu dokonce před lety došlo k blamáži soudu, kdy ke společnému zděšení právních expertů a vůdců místní muslimské komunity soudkyně odepřela původem marocké ženě zrychlený rozvod od násilného muže a koránský verš ocitovala v odůvodnění.10

Samotný verš patří mezi nejdiskutovanější verše v Koránu a různí učenci popsali jeho rozbory desetitisíce stránek. Některé z výkladů jsou neskrývavě šovinistické. A k takovým vybízí i nejrozšířenější český překlad od orientalisty Ivana Hrbka ze sedmdesátých let. Ten říká:

Muži zaujímají postavení nad ženami proto, že Bůh dal přednost jedněm z vás před druhými, a proto, že muži dávají z majetků svých (ženám). ... A ty, jejichž neposlušnosti se obáváte, varujte a vykažte jim místa na spaní a bijte je! Jestliže vás jsou však poslušny, nevyhledávejte proti nim důvody!11

Vycházejíc ze srovnání několika anglických překladů a arabského originálu se zdá, že pan Hrbek verš zkomolil v několika ohledech. Zaprvé, arabský Korán ani ve verši 4:34, ani jinde, nutně nenadřazuje muže nad ženu všeobecně, ani hodnotově:

Muži jsou opatrovníci ( قَوَّامُونَ / kawwámúna ) žen, protože Aláh dal jedněm více (síly) než druhým, a protože je podporují ze svého majetku.

Takový překlad verše najednou nepůsobí méně rovnoprávně než biblický verš z kapitoly Efezským 5:24: „…ženy by se měly mužům poddat ve všem”.12 Zadruhé, původní arabský verš 4:34 – tak jak byl zpravidla překládán do konce dvacátého století – neobsahuje doporučení nebo dokonce výzvu k bití manželky, ale spíše třístupňový program ukáznění a usmíření:

Ty, jejichž povýšenosti ( نُشُوز / nušúz) máte důvod se obávát, pokárejte, (pak) s nimi odmítněte sdílet místa na spaní, a (když to nejde jinak) lehce je udeřte ( ضرب / daraba ); pokud však nato jsou k vám pozorné, nebuďte svárliví.13

Muneeb Alrawi, předseda Ústředí muslimských obcí v Česku, si je nedostatků Hrbkova překladu dobře vědom a při svém kázání se často odkazuje na původní arabštinu. Sebevětší ohled na jazykové jemnosti ale nic nemění na tom, že podřadné postavení ženy v tom či onom slova smyslu a mužovo údajné právo ženu ukázňovat (neřku-li bitím) je těžko slučitelné s ideálem spravedlnosti mezi ženami a muži. To dnes znepokojuje jak muslimy, tak nemuslimy po celém světě. Údajné právo ženu uhodit manželům přiznávali všichni tradiční vykladači Koránu z před-koloniální doby. Třebaže někteří omezovali jeho tvrdost (nesmí být motivované vztekem; nesmí mířit na tvář; nástroj bití nemá být větší než kartáček na zuby; je podmíněné okolnostmi), nebyl jediný disident.14

I proto, že rovnost mezi pohlavími je mnoha patriarchálními muslimy vnímána jako neupřímná západní zástěrka pevně spjatá s kolonialismem, mnozí kazatelé se dodnes před patriarchální před-koloniální tradicí sklání. Obávají se ztráty autority v komunitě.15 Takoví muslimští vůdci často radí zneužívaným ženám trpělivost a poslušnost. Manželům pak řeknou, že je lepší ženy nebít. Mohou ocitovat několik hadítů, které od zneužívání žen odrazují a zdůrazní, že prorok Mohamed ženy nebil. A pošlou pár domů.

To, že žádný muslim Korán nesmete ze stolu kvůli jednomu problematickému verši, ale neznamená, že musí mít k ženám méně vstřícný vztah než každý jiný Čech. Mnoho muslimů dnes přesvědčivě ukazuje, že verš 4:34 je zvláštností a Korán mluví především o intimitě, podpoře a rovnosti mezi pohlavími – říká například: „Ony jsou vaším rouchem a vy jste jejich rouchem“ (2:187). Tento směr výkladu byl rozpracovaný třeba organizací Sestry v islámu. Tato neziskovka přispěla k přijetí zvláštního zákona o ochraně před domácím násilím s institutem vykázání násilníka z domácnosti v Malajsii již v roce 1994. To je o dvanáct let dříve, než byl podobný zákon přijat v Česku.16

Moderní společenské normy a kritika verše vedla řadu dalších učenců, aby napadli samotné jádro verše.17 Na místech tak odlišných, jako je New York a Džakarta, tito muslimové při opětovném čtení uvažují, zda výraz َضَرَب (daraba), ze kterého tradiční vykladači pokyn k bití odvozovali, měl vůbec označovat bití. Slovo ضرب (daraba) má totiž nespočet významů. Jen jeden z nich je „udeřit“. Znamená i „projít se okolo“. Například prominentní kanadští imámové ho dnes překládají jako „oznámit soudci“ (soudcem je myšlena autorita mimo rodinu).18 Muslimové, kteří verš vykládají tímto způsobem, nemusí být nutně sladění s nejnovější módou: Nawal Ammar, děkanka na Rowanově Univerzitě, vzpomíná, jak jí její děda, vzdělávaný podle osnov Otomanské říše, už v sedmdesátých letech vysvětloval kontroverzní verš odkazováním na jeho různé významy.

Ayesha Chaudhry, profesorka na Univerzitě v Britské Kolumbii, poskytla novým interpretacím větší přesvědčivost, když před čtyřmi lety rigorózně ukázala, že před-koloniální vykladači učinili ve svých úsudcích osobní volby upřednostňující patriarchální náhled, spíše než že by nestranně předali dál doslovné slovo Boha. Podle před-koloniálních vykladačů Koránu chyby (نُشُوز / nušúz) žen volaly po ukáznění a chyby (نُشُوز / nušúz) mužů pouze vyplývaly z mužovy reakce na ženiny chyby. Tak se například manželova hrubost sice počítala mezi jeho přestupky (نُشُوز / nušúz), ale zároveň mohla být omlouvána tím, že ji vlastně žena vyprovokovala.19

Třebaže někteří muslimové pravděpodobně tuto logiku šovinistického kolotoče z devatenáctého století uplatňují dodnes, bylo by chybou se domnívat, že je to logika charakteristická pro muslimy. Například zákon o domácím násilí v převážně křesťanské Ukrajině až do roku 2009 obsahoval klauzuli, která umožňovala potrestat oběti domácího násilí za vyprovokování útoku vůči své osobě. V době její platnosti byly obětem udělovány tisíce varování za „provokativní chování“ ročně.20

Důležité nakonec je, že ti, kteří se v Koránu obhajobu násilí na ženách nesnaží najít, ji v něm nenachází. Navzdory tvrzením krajně pravicových aktivistů a nostalgických politiků lze představám o nadřazenosti mužů (nebo obviňování obětí) učinit přítrž kritickým vzděláváním a zvýšením povědomí o násilí na ženách. Tak jako v Česku, i v muslimském světě různé neziskovky agitují, aby bylo domácí násilí uznáno za vážný problém. Dokonce i v Saudské Arábii, proslulé špatným zacházením se ženami, Nadace Krále Chálida povzbuzuje lidi k nahlašování násilí na ženách. Před čtyřmi lety tato neziskovka podnítila přijetí prvního saudského zákona na ochranu před domácím násilím.21

Ženská tvář zahalená do šátku šemag, symbolizujícího nepodvolnost, se mezitím stala symbolem hnutí #IamMyOwnGuardian (#JsemSvůjVlastníPoručník). Autorka vyobrazení Ms Saffaa říká, že dokud systém poručnictví přetrvá, „žádný samostatný zákon ženy neochrání.“ Hnutí už vyprovokovalo rozhovory o postavení žen daleko za hranicemi Saudské Arábie.


K přehledu přispěli Jana Levová, Zuzana Chomová, Šárka Soudková, Muneeb Alrawi a Jiří Buriánek z Česka, Nawal Ammar ze Spojených států a Ms Saffaa z Austrálie.

Zobrazit zdroje

1 WHO (2013) Global and regional estimates of violence against women: prevalence and health effects of intimate partner violence and non-partner sexual violence.

2 See e.g. ZEMAN, M. (2016) Speech at the conference “Social democracy in 21st century – without austerity and closer to people“. Bratislava, February 12th.

3 See e.g. WHO (2016) Violence against women factsheet. January. See here; JEWKES, R. (2002) Intimate Partner Violence: causes and prevention. The Lancet 359 (9315); JEWKES, R. – LEVIN, J. – PENN-KEKANA, L. (2002) Risk factors for domestic violence: findings from a South African cross-sectional study. Social Science & Medicine 55 (9); FARAMARZI, M. – ESMAILZADEH, S. – MOSAVI, S. (2005) Prevalence and determinants of intimate partner violence in Babol city, Islamic Republic of Iran. La Revue de Santé de la Méditerranée orientale 11 (5/6); AMMAR, N. (2007) Wife Battery in Islam. Violence Against Women 13(5); SCHULER, S. – BA
TES, L. – ISLAM, F. (2008) Women’s Rights, Domestic Violence, and Recourse Seeking in Rural Bangladesh. Violence Against Women 14(3)

4 See e.g. THE ECONOMIST (2017) Why Russia is about to decriminalise wife-beating. January 28th.

5 See e.g. NECHEPURENKO, I. (2017) Russia Moves to Soften Domestic Violence Law. The New York Times, January 25th.

6 JEWKES, R. (2002) Intimate Partner Violence: causes and prevention. The Lancet 359 (9315); JEWKES, R. – LEVIN, J. – PENN-KEKANA, L. (2002) Risk factors for domestic violence: findings from a South African cross-sectional study. Social Science & Medicine 55 (9); FARAMARZI, M. – ESMAILZADEH, S. – MOSAVI, S. (2005) Prevalence and determinants of intimate partner violence in Babol city, Islamic Republic of Iran. La Revue de Santé de la Méditerranée orientale 11 (5/6).

7 SCHULER, S. – BATES, L. – ISLAM, F. (2008) Women’s Rights, Domestic Violence, and Recourse Seeking in Rural Bangladesh. Violence Against Women 14(3)

8 See e.g. DOUKI, S. et al. (2003) Violence against women in Arab and Islamic countries. Women’s Mental Health 6

9 See e.g. CHAUDHRY, A. (2013) Domestic Violence and the Islamic Tradition. New York: Oxford University Press; AMMAR, N. (2007) Wife Battery in Islam. Violence Against Women 13(5); MacFARQUHAR, N. (2008) Muslim American women confront domestic abuse. The New York Times, January 7th.

10 LANDLER, M. (2007) Germany Cites Quran in Rejecting Divorce. The New York Times, March 22nd. See here.

11 HRBEK, Ivan (1972) Korán. Praha: Odeon.

12 Překlad vychází z English Standard Version. Podobně jako překlady Koránu, i překlady Bible jsou různorodé. Bible krále Jakuba nabízí mírnější formulaci.

13 Výše uvedené překlady Odlišnosti vychází ze srovnání několika tradičních anglických překladů, zvlášť těch od Muhammada Assada (Leopolda Weisse) a Yusufa Aliho, arabského originálu, a patriarchálních předkoloniálních výkladů, jenž pojem َضَرَب (daraba) chápou ve smyslu „bít“ nebo „udeřit“. Řada dnešních učenců despotické interpretace verše napadá - viz např. dílo následujících badatelů: “Leila Ahmed, Kecia Ali, Laleh Bakhtiar, Asma Barlas, Sarah Eltantawi, Farid Esack, Azizah al-Hibri, Laury Silvers, Ziba Mir-Hosseini, Ebrahim Moosa, Fatima Mernissi, Nevin Reda, Sa’diyya Shaikh, Amina Wadud, and Homayra Ziad. Viz také práce organizací jako Musawah for Equality in the Family, Women’s Islamic Initiative in Spirituality and Equality (WISE) and the Canadian Council for Muslim Women (CCMW).” CHAUDHRY, A. (2013) Domestic Violence and the Islamic Tradition. New York: Oxford University Press.
Více viz CHAUDHRY, A. (2013) Domestic Violence and the Islamic Tradition. New York: Oxford University Press.

14 CHAUDHRY, A. (2013) Domestic Violence and the Islamic Tradition. New York: Oxford University Press.

15 Ibid

16 V Česku byl zákon o ochraně před domácím násilím přijat v roce 2006 a vešel v platnost v roce 2007. Vzorem byl rakouský zákonplatný od roku 1997. V Malajsii byl podobný zákon přijat v roce 1994. Kvůli přetrvávajícím sporům, zda by se měl vztahovat i na muslimy, vešel v platnost v roce 1996.

17 See note 14 and e.g. KABBANI, S. – HOMYARA, Z. (2011) The Prohibition of Domestic Violence in Islam. Washington: WORDE.

18 ISLAMIC SUPREME COUNCIL OF CANADA (2012) Fatwa on Honour Killings, Domestic Violence, and Misogyny. February 4th. See here.

19 CHAUDHRY, A. (2013) Domestic Violence and the Islamic Tradition. New York: Oxford University Press. P.63

20 LEVOVÁ, J. et al. (2010) Metodika pro práci s cizinci žijícími v České republice, kteří jsou ohroženi domácím násilím. Brno: Spondea. P. 154.

21 HABBOUSH, M. (2013) Saudi Arabia passes kingdom’s first domestic abuse law. Reuters, August 29th.