déjà vu

déjà vu

křivé svědectví bázlivého chlapce obviňujícího romské útočníky připomnělo události předcházející masakru, ve kterém přišlo o život 40 židů

28. března 2017, případ z minulosti, článek obsahuje audio efekty

„TŘI Romové napadli patnáctiletého Petra Z. z Břeclavi“, oznamoval sebejistě nejoblíbenější český deník MF Dnes.1 V Blesku, nejčtenějším bulváru si přes milion čtenářů přečetlo, že „Romy brutálně zmlácený Petro“ přijde o ledvinu. V podobném duchu o události tehdy v dubnu 2012 informovala většina českých médií. Žoviální hitmaker Michal David veřejně předal Petrovi šek na 100 000 Kč „za statečnost“.

Dva tisíce lidí přišlo na demonstraci svolanou Dělnickou mládeží a Dělnickou stranou sociální spravedlnosti. Dvě stě z nich se za skandování “Pojďme na ně” vydalo do ulice obývané Romy. Ve střetu s nimi jim zabránili desítky policejních těžkooděnců.

Kolotoč etnického pomlouvání se roztočil o jedné dubnové neděli, kdy Petro cvičil gymnastiku na zábradlí schodiště v paneláku a sletěl do nižšího patra. Ve strachu z reakce rodičů si vymyslel příběh o útoku Romů, který vyprávěl barvitě: „Chtěli po mě cigaretu. ... Když někdo nemá, tak ho zmlátí.“ Velká česká média chlapcovo vyprávění otupěle přijala a hněv obyvatel začal vřít. Až po vyšetření detektorem lži o měsíc později vyšlo najevo, že chlapec lhal.

Nebylo to poprvé, kdy dětský strach z trestu a letargie odpovědných vedla k pochodu na opovrhovanou menšinu. Podobný příběh se odvinul už o necelých sedmdesát let dříve v polském městečku Kielce. Osmiletý Henryk B. nepřišel včas domů. Aby se vyhnul výprasku, řekl rodičům, že ho unesli židé. Ukázal na skutečného muže a popsal, že byl držen ve sklepě židovského komunitního centra.

Policisté dotyčný dům pročesali a zjistili, že nemá podzemní podlaží. Okolo stojícím lidem však na dotazy odvětili, že židé prý v domě rituálně vraždí křesťanské děti. Na místo dorazilo několik desítek vojáků.2 Ozbrojené síly se však nepostavily proti hrozícímu davu tak, jako o desítky let později v Břeclavi. Skupina civilistů s několika vojáky vrazila do židovského domu. Někdo vystřelil. Propukly potyčky a násilí se rozšířilo do dalších městských částí. Více než šest set dělníků z nedaleké ocelárny přišlo v doprovodu komunálních politiků z vládnoucí strany. Židy začali mlátit ocelovými tyčemi. Nikdo z přítomných státních složek proti tomu nezasáhl, někteří se zapojili.


Leah Lahav / USHMM

Pořádek nastolily až z Varšavy dodatečně přivolané bezpečnostní jednotky. Nálada obyvatel Kielce zůstala očividně pochmurnější než atmosféra po podobném incidentu v Břeclavi. Když se totiž v Kielce 4. června 1946 setmělo, žilo v něm o čtyřicet židů méně než za rozbřesku.3

Redaktoři zodpovědní za rozšíření mýtu o útoku v Břeclavi odmítli, že by pochybili, třebaže čerpali de facto z jednoho zdroje. Jejich články jsou dodnes dostupné na internetu v původním znění.


K přehledu přispěla Grazyna Wanat.

Zobrazit zdroje

1 BOŘIL, M. (2012) Může se to stát dalšímu, burcuje matka chlapce brutálně zbitého Romy. MF Dnes, 17. dubna. Viz zde

2 APPLEBAUM, A. (2012) Iron Curtain: Crushing of Eastern Europe, 1944 – 1956. Allen Lane.

3 SZANYOK, B. (1997) The Jewish Pogrom in Kielce, July 1946 – New Evidence. Intermarium 1 (3).